Historie oddílu

Počátky 2. roje světlušek se datují k prvním měsícům roku 1990, kdy se začaly scházet a připravovat čtyři „Velké světlušky“ – budoucí vedoucí se společným cílem vytvořit světluškovský oddíl. Žloutek, Činy, Všetečka a Zrzečka vyráběly plakáty, které lákaly děvčátka od 6 do 8 let do právě vznikajícího oddílu světlušek. Oficiální datum vzniku oddílu je 5. 3. 1990, kdy se uskutečnila první schůzka, na kterou přišlo už 13 světlušek! Dne 24. 3. 1990 se konala první oddílová výprava na Kartouzku a do konce března se už 24členný oddíl pravidelně scházel třikrát v týdnu na družinovkách. Obavy týkající se počtu členů byly tedy rychle zapomenuty, pořád tu ovšem existoval problém klubovny.

Jelikož oddíl neměl vlastní klubovnu, scházel se zatím v klubovně jiných oddílů. V květnu byla ale klubovna díky kvetoucímu soukromému podnikání světluškám odebrána, a ty tím pádem zůstaly do konce roku bez klubovny, na dlažbě, v parku a jinde. Přesto se v létě spolu s dalšími třemi oddíly konal první tábor v Drozdovské pile u Hoštejna, a to dokonce třítýdenní. Na táboře se hrála celotáborová hra „Na indiánky“.

V září 1990 započal první ucelený světluškovský rok. Po odchodu Žloutka se vedoucí oddílu stala Všetečka. Tři družinky byly pojmenovány Myšky, Mravenci a Veverky, dvě z těchto družin zůstaly zachovány. Problém s klubovnou se dočasně vyřešil propůjčením místnosti od Ostřížů ve školce na Mozartově ulici. Po čtyřech měsících se to vyřešilo skvěle, protože národní výbor středisku pronajal domeček na letišti v Neředíně, který dříve obývali sovětští vojáci. Za pomoci ostatních oddílů i rodičů byl domeček za nějaký čas hezky opravený a stal se na dlouhou dobu domovem pro tři dívčí oddíly – 2. roj světlušek a skautské oddíly Duběnky a Zoravy.

V létě 1991 se konal tentokrát už vlastní dvoutýdenní tábor v Javoříčku. Na táboře probíhala celotáborová hra „Na pravěk“ a také zde byl vytesán velký dřevěný šotek – symbol oddílu.

Skautský rok 1991/2 už proběhl vcelku bez problémů a úspěšně. Celý rok probíhal v duchu etapové hry na „Alvareze“ a vyvrcholil opět na čtrnáctidenním táboře, tentokráte v Ludmírově.

Zahajovací oddílovkou v klubovně 10. 9. 1992 začal další rok. Vedení oddílu převzala po Všetečce Zrzka. Na výpravě v Jívové 26. 9. se rozběhla další celoroční etapová hra „Cesta kolem světa“ a další tábor v létě 1993 se opět konal v Ludmírově.

V září 1993 se konala historicky první zahajovačka do Grygova, kde byla odstartována indiánská etapovka s názvem „Zvuky bubnů od poradních ohňů zní prérií“. Také zde světlušky zakopaly první listinu věrnosti, která je do dnešních dnů pravidelně každý rok obnovována právě na zahajovací výpravě. Tábor byl opět v Ludmírově, ale tentokrát už na novém tábořišti, na kterém světlušky tábořily celkem šestkrát (1994–1999).

V roce 1995 se novou oddílovou vedoucí stala Škubánek. V dalších letech světlušky úspěšně pokračují ve své činnosti plné družinovek, výprav celoročních her a táborů. V roce 1999 se vybraní zástupci z našeho oddílu umístili na 1. místě v celorepublikové soutěži Zpívající šestka v Nymburku!

A v roce 2000 jsme změnili tábořiště, místo do Ludmírova jsme jeli do Huzové, která nám vydržela čtyři roky.

V roce 2001 se vůdkyní oddílu stala Juanka. Nejprve jí ve vedení pomáhaly Zoubek a Škubánek, ale brzy přišla nová inspirace s Heřmánkem a Rýsováčkem, které daly do oddílu maximum. Po nějakém čase se z „přítele roje“ Kamzíka stal právoplatný člen a rádce a přijetím Herna a Mimi do oddílu jsme získali nejen nový směr a rozhled, ale i novou družinku světlušek. Do vedení oddílu se vrátila Hřebík a z Duběnek přišla silná posila Komár. Oddíl v tomto složení naprosto skvěle fungoval několik let, za což patří všem moc velký dík, protože bez nich by náš oddíl nebyl nikdy fungujícím oddílem.

Postupem času nám dorostly nové rádkyně – Střelka, Žeros, Vrtulka a Méďa, vedení se trochu obměnilo, s Ijáčkem přišla část rozpadlých Okřídlených srdcí a nové rádkyně Zuzka a Chechta.

Na podzim roku 2003 jsme se přestěhovali z klubovny na letišti do klubovny na Dvořákově ulici. Od roku 2004 táboříme na „nové“ Huzové, je možná však načase přemýšlet o změně tábořiště. V posledních letech jsme nechali nejstarší světlušky dorůst ve skautky a tak se z nás stál oddíl se všemi věkovými kategoriemi. Také jsme si začali více vážit našeho patrona – Šotka, kterého jsme si dali i do nového názvu oddílu.

V roce 2006 se nám podařil historický úspěch, když jsme zvítězily v okresním kole Závodu vlčat a světlušek a postoupily do kola krajského, kde jsme skončily druhé. V roce 2007 jsme pak jely zkusit Svojsíkův závod, kde holky zabojovaly, a ač na stupně vítězů nedosáhly, svoji snahu, doufejme, zúročí znovu letos. Na Vánoce jsme pak dostali nová krásně oranžová oddílová trička. No a v roce 2008 jsme skončily na nádherném čtvrtém místě v okresním kole Závodu vlčat a světlušek.

Na skautských závodech se nám i nadále daří. V roce 2010 v Děčíně jsme na celostátním kole Závodu vlčat a světlušek získaly bronz a v roce 2013 se nám na Kaprálově mlýně podařilo získat 5. místo na celostátním kole Svojsíkova závodu. V roce 2012 jsme tradiční tábořiště na Huzové vyměnily za Červenou ve vojenském prostoru Libavá a prožily zde dva tábory – v roce 2012 jsme se zúčastnily velké soutěže a prošly všechna významná data a výročí a o rok později jsme cestovaly po planetách.

V lednu 2014 jsme mezi sebe přivítaly holky z oddílu Duběnek, který se bohužel rozpadl. Tento přechod ale dopadl dobře a tábor jsme si už užily jako správná parta. Pro rok 2014 jsme opět změnily tábořiště a vydaly se po stopách Bilba Pytlíka a 13 trpaslíků k Osamělé hoře pro poklad. O prázdninách 2015 jsem se na toto tábořistě vydali znovu, tentokrát, však jako trosečníci. Další rok jsem se opět vrátily na naši starou známou Huzovou, kde jsme společně s Harry Potterem porazily Lorda Voldemorta. Na tomto táboře se také náš oddíl rozdělil na dvě části – Šotky (veden Vrtulkou) a nově vzniklý 8. oddíl Trojlístek (pod vedením Ami).

O prázdninách 2017 jsme se vydaly na nové tábořiště u Otaslavic, abychom zde po několika letech opět bojovaly s nástrahami Zelené příšery. Další rok jsme jely do Otaslavic znovu tentokrát po boku kapitána Jacka Sparrowa a ostatních karibských pirátů. Protože se nám v Otaslavicích líbilo, zavítaly jsme sem znovu další rok, kdy nám společnost dělali severští bohové pod vedením Lokiho a Thóra. Tímto rokem také končí Vrtulka coby dlouholetá zapálená vůdkyně oddílu a předává vedení Alče, jejíž zástupkyní se stává Eliška s Draski. S Vrtulkou se však neloučíme úplně, přebírá totiž roli vedoucí střediska.

Na začátku roku 2020 zasáhla celý svět pandemie covidu-19, jež zapříčinila zavření nejen vzdělávacích a volnočasových institucí, ale také zákaz shromažďování a nutnost dodržování odstupů. Skauting se tak musel na téměř rok a půl přesunout do tzv. online formy, což nebylo pro nikoho jednoduché. Přesto jsme se však se situací snažily vypořádat, každý týden jsme pořádaly online oddílové schůzky na Discordu, točily videa, abychom motivovaly k pomoci maminkám při běžných domácích pracích a využívaly jsme sociálních sítí, abychom zůstaly s celým oddílem v kontaktu. Místo vánoční výpravy jsme všem členkám oddílu rozeslaly balíček plný šifer, luštění a pozdravů od celého vedení. Jakmile se bezpečnostní opatření začala rozvolňovat, připravily jsme pro zájemce alespoň hru ve městě, kterou jsme si sice ještě v dubnu 2021 nemohly zahrát společně, stanoviště byla samoobslužná, ale zážitky z ní jsme pak mohly společně sdílet. Také klasické družinovky byly zrušeny, každotýdenní setkávání bylo obnoveno v květnu 2021, na schůzkách však bylo stále nutné dodržovat nošení roušek a mít negativní covidové testy. Osud tábora 2020 visel na vlásku, nejen kvůli koronavirové epidemii, ale také kvůli vyplavenému potoku u Otaslavic, který nám pár týdnů před začátkem tábora tábořiště vytopil. Na poslední chvíli se nám ale podařilo sehnat louku nedaleko otaslavického koupaliště, a tak nakonec mohl tábor pod vedením Asterixe, Obelixe a dalších statečných Galů bez problémů proběhnout. Tedy, vypořádat jsme se musely ještě s nadměrným množstvím bahna, na které žádná z nás asi dlouho nezapomene. 🙂

V roce 2021 jsme se vydaly na tábořiště až do Bohuslavic u Telče. Prázdninových 14 dní jsme strávily sice poměrně daleko od domova, ale zato na jednom z nejpěknějších táborových míst, na kterém jsme kdy byly. Slunečnými dny nás navíc provázeli hinduističtí bohové Višnu, Šiva a Brahma.

Na léto 2022 se nám podařilo najít zbrusu nové tábořiště u Petrušova. Na téměř skrytém místě bez signálu nedaleko Mohelnice jsme si krásně odpočinuly od civilizace a prožily dva týdny plné smíchu a indiánských tradic.

Ve školním roce 2022/2023 se naše skautky zúčastnily velké, dlouho očekávané skautské akce – Národního Jamboree, kde si během pěti dní vytvořily nová přátelství a nahlédly, jak to chodí v jiných oddílech z celého Česka. Kromě toho jsme za rok stihly vyjet na výpravu hned se třemi spřátelenými oddíly z našeho střediska a užily jsme si tak pěknou podzimní třídeňku se Sedmým oddílem, oslavily jsme Den sesterství společně s 8. oddílem Trojlístek a na velikonoční výpravě jsme si osvěžily velikonoční tradice s 4. oddílem Ostnovců. V dubnu navíc družina Lasiček zabojovala v okresním kole Svojsíkova závodu. V roce 2023 jsme se rozhodly vrátit na tábořiště u Petrušova. Před námi tentokrát stála kvůli suchu a zákazu rozdělávání otevřených ohňů v celém kraji opět nová výzva. Zvládneme si naše oblíbené dva týdny užít i přesto, že nemůžeme trávit večery u plápolajícího ohně a místo hořící pagody rozsvítíme u slavnostního táboráku jen světýlka a petrolejky? Samozřejmě jsme si poradily a o to více si budeme do příštích let společných chvil strávených u táboráčků vážit. 🙂 V etapové hře jsme se ocitly ve fantasy světě, ve kterém žijí čtyři kmeny ovládající vodu (kmen s názvem Čtvrteční Avataři), oheň (neboli družina Fénixové), zemi (etapová družina zvaná Zemina) a vítr (známí jako Fukaři listí). Celým napínavým příběhem nás prováděl avatar Korra. Na tomto táboře také dosavadní vůdkyně oddílu Alča předává po čtyřech letech vedení do rukou Draski, která tak se svými zástupkyněmi Terkou a Elfi a početným týmem vedení (Kikou, Pájou, Aničkou, Lulu, Pingu, Eliškou a Kájou) přebírá oddíl čítající přes 30 členek. Tři družiny Myšek, Veverek a Lasiček jsou přes rok vedeny rádkyněmi Tuli, Barčou, Čůčou, Plamošem, Marťanem a Číčou. Změny se však nedějí jen ve vedení oddílu, z původní oranžové se novou oddílovou barvou stává barva hnědá a my tak získáváme nová krásná oddílová trička! Důvodem pro změnu barvy byla nemožnost sehnání triček v původní pěkné oranžové barvě, hnědá navíc více ladí s lesem a přírodou okolo nás.

Září roku 2023 se neslo ve znamení velkolepých oslav, 2. oddíl Šotků totiž slaví 33 let od svého založení! Původní oslavy 30 let musely být bohužel zrušeny kvůli koronavirové epidemii. Na oslavu jubilea se však nezapomnělo.